06. úkol - PŘÍTOMNÁ PRAVDA PRO DNEŠEK NA KONCI ADVENTNÍHO HNUTÍ
„Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí, ačkoli umělí i utvrzení jste v přítomné pravdě.“ (2 Pt 1,12)
Jak rozumět pojmu „přítomná pravda na konci adventního hnutí“?
Slovy bratra Pirsona, předsedy Generální konference v té době, kdy já jsem byl pokřtěn. Vím, že ho bratři a sestry měli velmi rádi a vážili si ho. A on řekl tato slova někdy na konci své služebnosti, než odstoupil: „Studujte Bibli, dokud vám ji teologové neučiní nesrozumitelnou.“
K tomu není třeba co dodávat. Skutečnost dnešních dnů ukazuje, že tato slova jsou pravdivá.
Řeknu ti ještě jeden velmi zajímavý a vhodný citát, vzhledem k Přítomné pravdě, kterou hledáme na konci adventního hnutí.“
„Vždycky jde o Přítomnou pravdu. Je to pravda, která má svou zvláštní důležitost pro dobu, v níž žijeme.“ (A. Krakolinig)
Otázkou zůstává: Nepotřebujeme dnes na konci adventního hnutí tuto pravdu znát?
Vidím to jako nezbytnost. Proto se musíme ptát, prosit a hledat. Jaká je to pravda, která je Přítomnou pravdou dnes, která má zvláštní důležitost pro tuto dobu na konci adventního hnutí, v němž nyní žijeme?
Vidím to tak, že je naší povinností, a věřím, že je to také Boží vůle. Jestliže tomu věříme, jestliže tuto pravdu budeme v upřímnosti hledat, pak se můžeme spolehnout, že Duch svatý nás povede. Je to zaslíbeno, tak nám to bude i dáno. Můžeme si být jisti tím, že tato slova budou příjemná těm, kteří životem víry žijí. Avšak těm, kteří jsou tomuto životu víry vzdálení a cizí budou nepříjemná, protivná; a budou je mít v nenávisti.
Nyní vysvětlím, jak tomu rozumím: Každá Přítomná pravda něco církvi dá. Dá jí to, čím je církev duchovně obohacená. To, co potřebuje v té době, ve které žije, pro to, k čemu ji Bůh povolal a co od tohoto lidu očekává. Obohacení církve je rozvinutí pravdy podle toho, jak se prorocký svitek knihy odvíjí o další poznání a o další pochopení textu Božího slova, kterému jsme doposud nerozuměli, protože byl zakrytý. A tak, jak jej ruka Boží odkrývá, jak se ruka Boží posouvá, hledající lidé čtou písmeno za písmenem, slovo za slovem, větu za větou, až porozumí a pochopí plný význam a plný smysl daného textu.
Takže podle dříve citovaného verše v Jeremiáši 6,16, když nás Hospodin vyzývá, abychom se vyptali na stezky staré, abychom zjistili, zda je to cesta dobrá, říká: „choďte po ní“, pak by bylo zlé říci: Ne, my „nebudeme choditi“. Měli bychom se přesvědčit, zdali jsme z této nám dané cesty nesešli. Ve zmíněných slovech slyšíme výzvu, abychom se na tuto cestu vrátili. Skutečnost nás usvědčuje, jak my, lid poslední generace, adventisté sedmého dne poslední generace – jak my na tom ve všech směrech v projevu života víry a služby jsme oproti adventním průkopníkům a adventistům sedmého dne v první generaci - svými životy, svým projevem víry. Jaká je naše opravdovost nezištné služby. A co můžeme říci o věrnosti v představení svými životy a v pravdivosti našich slov ve zvěstování Trojandělského poselství. Jen Boží moc pracující spolu s námi; o tom vydává svědectví. Osobně jsem přesvědčen, že Bůh odkryl svému lidu na konci adventního hnutí to, co čteme ve Zj 10,7: „Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.“
Naproti tomu všemu negativnímu se Bůh přiznává ke svému lidu. Děje se tomu podobně jako za proroka Eliáše v době krále Achaba?
Věřím, že to tak je!
Z Božího slova víme, že Bůh zpočátku ukazuje na to, co se bude dít na konci. Anebo to můžeme říci takto: Na začátku nám Bůh dává znát, co podobného se bude dít na konci. Z toho můžeme usoudit, co bude Boží lid prožívat v závěrečných dnech. Tuto skutečnost Bůh dává znát lidem proto, aby se připravili na to, čím budou procházet. TAKŽE: Adventní hnutí v době Williama Millera a jeho stoupenců se bude podobně opakovat na konci. Poselství tří andělů na začátku proběhne na konci. Veliké oživení v těch dnech na začátku adventního hnutí se bude, a to ještě ve větší míře opakovat na konci adventního hnutí, a v našich dnech. Protivenství na začátku adventního hnutí se zopakuje na konci adventního hnutí. Poselství, které hlásali naši bratři na začátku adventního hnutí – a nepřátelé proti tomu nic nezmohli, je hlásáno dnes, na konci adventního hnutí – a ti, kteří se tomuto dílu a tomuto poselství protiví, nic nezmohou a dílo nepřekazí. Hlas tří andělů zazněl tehdy. Hlas tří andělů zaznívá i v našich dnech. TAKŽE: jak bylo na začátku, tak bude na konci.
Jakou to má souvislost s přítomnou pravdou na konci adventního hnutí?
Začal bych takto. Moje víra je ta, že věřím, že současná církev Laodicea se nachází ve svém závěru. V době, kdy prožívá uskutečnění svého konce. A to v dokončení Božího díla v ostatcích svých věrných dětí. To, co jsem řekl, vyjádřím slovy bratra, který to prožil. Je to zopakování toho, co jsem již psal, Ale jak jsem řekl, věřím, že toto prožijeme i my.
„V listopadu roku 1849 James White napsal: „Rozptýlení, které jsme prožívali, je minulostí; nyní je čas, aby se svatí spojili v jednotě víry a byli zapečetěni svatou sjednocující pravdou... Ježíš přichází, aby shromáždil ubohé vyděděnce. Uvede je domů, domů, DOMŮ. (A tato poslední věta dopisu je pro nás velice důležitá.) Vejdou tam ti, kteří si uchovají celou pravdu.“ (dopis Jamese Whitea bratru Bowlesovi, 5. listopadu 1849)
Při čtení dalšího citátu bratra Whitea mějme na mysli onu poslední větu citátu, který jsem četl.
A toto píše roku 1850, rok na to:
„Mnozí ustrnuli při poselství prvního anděla. (To se muselo stát v určitém období.) A dále píše: Někteří (ustrnuli) při druhém poselství anděla. (K tomu také muselo dojít v určitém čase.) A dále bratr píše: A dosti jich bylo, kteří odmítli poselství třetího anděla. (K tomu také muselo dojít v určitém čase, a to všechno se muselo stát do roku 1850. Ale pro nás je nejdůležitější to, že co oni prožili tehdy na začátku adventního hnutí, to se ještě jednou stane při nás. Jen málo jich bude „následovat Beránka kamkoli jde.“ (Zj 14,4)
Porovnejme s poslední větou minulého citátu: Vejdou tam ti, kteří si uchovají celou pravdu. A verš:
„Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, a zachovávaje v učení celost, vážnost.“ (Tt 2,7)
Tato slova jsou pro nás napomenutím a varováním. Výzvou, abychom vždy dbali na to mít celé učení pravdy, neopouštět nic z toho, čemu věříme a co zastáváme. Co přijali naši průkopníci, co nám předali a jak jsme dál pod vedením Ducha svatého do všeliké pravdy uváděni... Tak, jak nás prozřetelnost Boží vede a Duch svatý v duchovní zkušenosti v nás působí.
V poslední větě jsem četl, když jsme se zamýšleli nad poselstvím Tří andělů do roku 1850; v době očekávání Pána Ježíše 22. října 1844, kdy Ježíš Kristus vchází do druhého oddělení svatyně svatých, tento citát: „...Málo jich bude následovat „Beránka, kamž by koli šel“ (Zj 14,4).
„Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.“ (Zj 14,4)
Co v tomto citovaném verši upoutá, je zdůrazněno třikrát – slovo „tiť“.
Silné upozornění na to, o kom Bůh bude mluvit v následujících slovech:
1.) Mají čisté učení a mají jej ve vážnosti. Je jim dáno poselstvím samotného Boha. Je to poselství tří andělů (vzápětí bude sděleno v této kapitole).
2.) Jsou to ti, kteří šli životem víry za Ježíšem Kristem do svatyně svatých. A jak bratr J. White píše: „Jen málo jich bude následovat Beránka Božího, „kamž by koli šel“ v místech svatyně svatých...“
Lze to ještě nějak přesněji vyjádřit? Podložit to citáty z Bible a z Ducha proroctví?
Pán Ježíš ve 22. kapitole evangelia Matouše vypráví o události, která se stala v nebi - podobenství o svatební hostině. Zde zcela zřetelně dává znát, že na svatební hostinu, do svatební síně nikdo nemůže vstoupit bez svatebního roucha Kristovy spravedlnosti.
Ale přeci není možné, aby přijetí Kristovy spravedlnosti vírou a mou životní praxí, byla jednorázová.
Přijetí – znamená ospravedlnění z víry.
Životní praxe – je oblékání si roucha Kristovy spravedlnosti. Je to neustálý duchovní růst. Je to naplnění, uskutečňování toho, co čteme ve čtvrtém verši: následování Beránka.
„Tiť“ - jsou koupeni ze země. Jsou to lidé jako my. A čím jsou zvláštní? - Tím, že mají čisté učení. Tím, že přijali pozvání na svatbu a vešli. Tím, že se na této zemi stali takovými, jaké je Bůh chtěl mít, aby je mohl přijmout za své syny a dcery.
„Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech zlých.“ (2 Pt l,4)
Bez tohoto velikého a drahé zaslíbení, bez této možnosti dané nám Bohem, by učení církve adventistů nemohlo mít celistvost Pravdy. Nikdy bychom nenašli vážnost sami v sobě, nemáme čisté svědomí. Vždycky bychom byli satanem obviněni a lidmi právem tupeni. Nikdy bychom si nemohli oblékat roucho Kristovy spravedlnosti s láskou a vděčností. Byli bychom odsouzeni k věčné smrti jako všichni ostatní.
A nyní slova Božího proroka. Tato slova promlouvají až do naší doby, kdy znovu slyšíme hlas Třetího anděla.
„Když Pán Ježíš ukončil svou službu ve svatyni, přešel do svatyně svatých a postavil se před truhlou smlouvy obsahující zákon Boží, poslal na zem dalšího mocného anděla s třetím poselstvím pro tento svět... Účelem tohoto poselství bylo varování dítek Božích před nastávající hodinou zkoušky a úzkosti, jež byla před nimi. Anděl pravil: 'Dostanou se do přímého souboje se šelmou a jejím obrazem...'
Být oblečen v Krista znamená žít ve víře a v poslušnosti... (je to) v souvislosti s oblékáním „zdroje světla.“ … „Ti, kdo v něm chodí, nejsou již ve tmě. Odložili „skutky temnosti“ (Ř 13,12) a nyní chodí ve světle... jistě to souvisí s budováním charakteru, s chováním, s láskou, jakou projevoval Kristus a s odrážením Jeho obrazu (Jeho charakteru). V jistém smyslu platí, že zatímco všechny věci kolem nás mají tendenci se zhoršovat, ti, kdo jsou oblečeni v roucho Kristovy spravedlnosti, by měli spět ke stále vyšší dokonalosti (dle 2 K 3,1.2).
„Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. O svrchní věci pečujte, ne o zemské.“ (Ko 3,1.2)
Být oblečen v Krista neznamená jen nést Ježíšovu podobu, odrážet Jeho charakter a uplatňovat ve svém životě zásady, které nás učil. Jinými slovy, nejde jen o právní a mravní změnu, ale bude k ní patřit i zásadní tělesná proměna. Naše smrtelné tělo, naše bolavé, zraněné a umírající tělo bude oblečeno do nesmrtelného těla, jaké měl vzkříšený Ježíš. To je též velká naděje, která nás čeká (dle l K 15,12-19).“ (EW 254)
Poslední generace by měla být připravena k Ježíšovu dni, když On se ve své slávě navrátí. Tak, jako byli připraveni naší průkopníci na začátku adventního hnutí. Z toho zcela zřetelně vyplývá, že přítomná pravda pro dnešek, je zkušenost adventních průkopníků v našich dnech. A to za dnešních událostí, za současného dění a v dnešní generaci. Ve světě, v církvích i v naší církvi. A v Božím lidu (vždycky v něm byli (dva národové) jako tehdy Jákob a Ezau). V Božím lidu, který jde a žije ve víře pod mocí Boží v prozřetelnosti svatého Boha.
Na ukončení tohoto úkolu uvedu biblický verš z 1 K 14,32: „Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.“
Jako je stavba přítomné pravdy po všechna staletí před námi až do dnešních dnů, tak Boží proroci poddávali se těm, kteří byli Božími proroky před nimi. A jako byli kdysi oni v protivenství, odmítáni a nenáviděni, tak je tomu i dnes.
Avšak, každý, kdo se staví na odpor Božímu proroku, protiví se Duchu svatému. Ten si může být jist tím, že sešel z cesty pravdy... A jeho konec bude v jezeře ohně.
Láska vyžaduje spravedlnost. A spravedlnost má spojitost se soudem. Soud je vyvrcholením Boží lásky. A tak bude dokončeno „tajemství Boží“ (Zj 10,7) s lidmi...